Na Litomyšlsku mezi obcemi Újezdcem a Morašicemi leží uprostřed polí Růžový palouček, malé čtverhranné místo, měřící asi 340 čtverečných metrů. obklopené upraveným parkem. Je porostlý zvláštním druhem botanické růže, nazývané Rosa gallica, růže galská (někdy také růže paloučková nebo růže stepní), které se údajné nikde jinde nedaří. Kdysi zde býval kolem dokola les a Růžový palouček byl v něm výslunnou mýtinou. Les postupně ustoupil polím, ale palouček zůstal nezměněn a uchoval se až po naše dny. Je to tedy skutečná rarita, krásná a tajemná. Není divu, že se kolem ní vytvořila řada pověstí. K ním se již od první poloviny minulého století připojilo množství literatury, odborné i beletristické, která se zabývá tradicí Růžového paloučku, rozmanitě ji vysvětluje, rozvíjí a doplňuje. Tuto literaturu až do roku 1921 zaregistroval ve svém spisku „O Růžovém paloučku na Litomyšlsku" profesor František Páta, který se v druhé světové válce stal oběti nacismu. V nejnovější době (1989) problematiku Růžového paloučku podrobně a vědecky zpracovala historička Jiřina Jandová v stejnojmenné studii. Kniha bude v dohledné době vydána tiskem; vycházíme z ní v této úvodní stati.
Nejstarší zpráva o Růžovém paloučku je zaznamenána v Josefínském katastru z roku 1787 v knize vsi Újezdce:
„Palouček jeho v té roli Červeny nazvaný, docela neužitečný". Přívlastek „červený" se vztahuje na zdejší paloučkové růže se zřetelem na jejich sytě - až krvavě - rudou barvu. Skutečnost, že toto „docela neužitečné" (neplodné, neobdělávané) místo mělo své zvláštní pojmenování, by nebyla nápadná - tak tomu bývalo na vesnicích napořád. Nápadné však je, že to pojmenování bylo zapsáno v pozemkové knize; jinde se s něčím takovým nesetkáváme. Zřejmé bylo nějak významné.
Litomyšlský místní historik Antonín Tomíček (1886-1935) se domníval, že zde bývalo za pohanských dob obětiště, jehož památka pak byla po století pietně uchovávána. Pro tuto domněnku však není žádný historický doklad. Kromě toho víme např. z Kosmovy kroniky, že někdejší pohanská obětiště byla za křesťanských časů systematicky likvidována, anebo byl na takovém místě postaven křesťanský kostel.
Antonín Tomíček vyslovil ještě jiný názor: že šlo o vzorovou základní polní míru (staročeský čtvrtprovazec) podobně jako na památném Přemyslovu políčku u Stadic v severních Čechách. K tomuto Tomíčkovu mínění se přiklonili i jiní historikové. Po první světové válce rozhodl spolek postavit na Růžovém paloučku památník českým bratřím. Potřebný náklad byl opatřen jednak sbírkami, které organizoval předseda V. Sedláček a jednatel B. V. Dudycha, jednak příspěvky zemského správního výboru, města Litomyšle atp. Návrh vypracoval architekt Alois Metelák. Základní kámen byl slavnostně položen 22. května 1921.
Památník je čtyřboký, čtyři a půl metru vysoký kamenný sloup, kalichovitě končící, nahoře je koule půlmetrového průměru. Po celém obvodu je sloup pokryt měděnými reliéfy, které představují jednak výjevy ze života českých bratří, jednak různé symboly, jako je loď, beránek, srdce, holubice, lev atd.
Podrobný soupis a výklad symbolů podává stať B. V. Dudychy v brožuře z roku 1926.
Památník obklopuje vysoká mříž. Okolní prostranství je u praveno jako park, osazený rozmanitými stromy a keři. Jmenujeme z nich některé: jinan dvoulaločný, javor jasanolistý. jeřáb muk, katolpa trubačovitá, lípa řapíkatá, smrk omorika, topol kanadský, jasmín pravý, šeřík čínský, šeřík tibetský.
Slavnost odhalení památníku se konalo 19. června 1921, tedy takřka v předvečer výročí popravy českých pánů na Staroměstském náměstí. Soudobá zpráva říká: "Byla to vpravdě slavnost všenárodní, jíž se zúčastnily tisíce a tisíce z okolí i z míst velmi vzdálených, ze všech část( republiky, ze zahraničí i z Ameriky. Byli mezi nimi také potomci našich exulantů z Pruského Slezska, Polska a Ukrajiny. Účast se odhadovala na 70000 osob. Před zahájením oficlální slavnosti přítomní potomci exulantů vykonali děkovné bohoslužby."
Oficiální slavnost začala v 11 hodin dopoledne. Slavnostní řeč měl Alois Jirásek. Mimoto promluvil zástupce prezidenta a vlády. Jednatel B. V. Dudycha odevzdal památník veřejnosti. Byla recitována báseň Antonína Klášterského Růže exulantů. Hymnu a závěrečný sbor zpíval pěvecký spolek Vlastimil. Odpoledne téhož dne byl odhalen památník J. A. Komenského v Litomyšli, slavnosti se zúčastnila většina hostů z Růžového paloučku.
Od roku 1921 do roku 1938 se každoročně konaly na Růžovém paloučku slavnosti, obvykle v Husův den 6. července. Druhá světová válka je znemožnila, zároveň ustala i činnost Spolku. Německé úřady měly sice v úmyslu Palouček zrušit a pomník odstranit, podařilo se však tomu zabránit.
6. července 1945 se na Růžovém paloučku konala velká národní slavnost s projevem ministra Prokopa Drtiny, zpěvy a recitacemi, pak ještě jedna v příštím roce v daleko menších rozměrech - potom slavnosti nadlouho ustaly.
JZD v Morašicích, vzniklé sloučením desíti menších družstev, přijalo roku 1960 název JZD "Růžový palouček". Roku 1972 byl Růžový palouček oficiálně odevzdán do správy MNV v Újezdci a po spojení Újezdce s Morašicemi roku 1985 byl převeden do správy MNV v Morašicích. Konečně roku 1986 byl Růžový palouček přijat do počtu evidovaných nemovitých kulturních památek.
B. B. Bašus