V době okupace se schůze konat nesměly. Růžový palouček byl vždy 6. července hlídán četnictvem. Pokladní kniha, pečlivě vedená pokladníkem Václavem Kozlem, však dokládá, že spolek vyvíjel činnost spojenou s údržbou a péčí o Růžový palouček i za války. Rovněž i v této době docházely spolku peněžité dary.
Významná událost byla zaznamenána v roce 1940, kdy se na Růžový palouček dostavil zástupce německých úřadů - Oberlandratu z Pardubic. Požadoval, aby pomník byl odstraněn a kov předán k válečným účelům. Přítomný jednatel spolku Bedřich Dudycha diplomaticky předestřel německému úředníkovi, že památník vyjadřuje symbol přátelství Čechů a Němců, neboť exulanti odcházeli do Německa: Jeho vysvětlení bylo přijato. Musely však být odstraněny dvě desky s Jiráskovým textem "živ buď, národe, neumírej, vláda věcí tvých k Tobě se navrátí" a další tabulka u vchodu s nápisem " Chraňte posvátné místo našich dějin".
K dalšímu ohrožení památníku došlo v roce 1943, když opět měl být pomník odstraněn. Zásluhou Jana Slupeckého z Makova, který v této záležitosti intervenoval u ministra protektorátní vlády Hrubého, byl památník zařazen mezi památky, jež měly být zachovány.
Velikou ztrátu utrpěl spolek v roce 1940, kdy zemřel dlouholetý jednatel spolku Bedřich Dudycha. On byl hlavním iniciátorem veškeré činnosti spolku jak při budování celého areálu, tak také při organizování slavností. Jednal a vedl písemný styk s úřady, institucemi, významnými osobnostmi doma i v zahraničí. Napsal rovněž řadu článků do novin a brožurku o Růžovém paloučku. Bedřich Dudycha byl bezesporu nejvýraznější postavou spolku v celé jeho historii.
Hned po skončení druhé světové války byla spolková činnost obnovena. Nový výbor vznikl na schůzi dne 8. června 1945. Předsedou spolku zůstal Rudolf Koníček z Újezdce, místopředsedou byl zvolen Václav Soukup z Morašic, jednatelem František Štrba z Litomyšle a pokladníkem zůstal Václav Kozel z Bučiny. Mezi členy výboru jsou uvedena jména zástupců okolních vesnic a měst včetně prvního poválečného předsedy Okresního národního výboru v Litomyšli dr. Šperla.
Hlavním úkolem dalších schůzí výboru bylo zajištění první poválečné slavnosti na den 6. července 1945, ta pak byla druhou nejvíce navštívenou slavností od doby odhalení památníku v roce 1921. Počet návštěvníků této slavnosti byl odhadován na dvacet tisíc. V úvodu slavnosti vystoupil předseda Okresního národního výboru v Litomyšli dr. Josef Šperl a básník Jaroslav Seifert přednesl svoji báseň. Hlavním řečníkem byl ministr spravedlnosti Prokop Drtina a po něm následovalo vystoupení pěveckého souboru Vlastimil z Litomyšle, Otakar z Vysokého Mýta a Zvukobor z Chocně.
Na valné hromadě dne 15. dubna 1946 požádal pokladník Václav Kozel o uvolnění z funkce pro nemoc a stáří. Místo něho byl zvolen Ladislav Limberský z Bučiny, ve funkci jednatele vypomáhal ředitel školy v Morašicích Václav Březina.
V dalších poválečných letech aktivita spolku poklesla, jak kvůli nedostatku pracovních sil, tak také pro tehdejší nepříznivou politickou situaci, zejména s nástupem komunistické vlády. Údržba na Paloučku byla vykonávána převážně dobrovolnými brigádami, patrně s malým zájmem. Často muselo vypomáhat s nejnutnějším úklidem žactvo morašické školy.
Na valné hromadě dne 5. června 1948 byl zvolen výbor spolku. Předsedou zůstal Rudolf Koníček, místopředsedou Václav Soukup, jednatelem byl zvolen Václav Sýkora, učitel a pozdější ředitel školy v Morašicích, pokladníkem Ladislav Limberský z Bučiny. Mezi aktivní členy výboru patřili Václav Březina z Morašic, primař MUDr. Otakar Tardy z Litomyšle, František Flídr z Václavek, Václav Matějka ze Suché Lhoty a další. Jména členů výboru musela být předložena ke schválení okresnímu akčnímu výboru v Litomyšli.
Rudolf Koníček chtěl abdikovat na valné hromadě dne 24. dubna 1949 v Újezdci. Uznal však, že v nastalé situaci je třeba , aby funkci zastával i nadále, tak jako ostatní členové výboru. Jednání se také zabývalo propagací Růžového paloučku a přípravou slavnosti. V tomto období byl na účet spolku poukázán dar kanceláře prezidenta republiky ve výši 10.000 Kčs. Údržbu Růžového paloučku se spolku nedařilo zajištovat v dostatečné míře.
V roce 1951 navrhl Okresní národní výbor v Litomyšli, že převezme tuto péči, pokud o to spolek požádá. V této době byl spolek pod politickým dohledem. Situace vyústila v jeho zánik. Poslední členská schůze dne 10. června 1951 za přítomnosti devíti člen ů a okresního osvětového inspektora Miroslava Soukupa byla seznámena s tím, že spolek byl organizačně zařazen do Osvětové besedy Újezdec. Soukup navrhl, aby byl vytvořen kroužek Růžového paloučku při Osvětové besedě. Přítomní návrh Miroslava Soukupa "odsouhlasili".
Tím byl Spolek Růžového paloučku u Újezdce na Litomyšlsku po téměř padesátileté historii zlikvidován. Zbytek dluhu, který měl spolek v Rolnické záložně v Bučině, byl splacen 23.června 1951. Na takzvaných vázaných vkladech zůstalo v Bučině a v Litomyšli celkem 48.954,50 Kčs. Vklady zůstaly rovněž v Kampeličce Morašice. Asi nevelká částka není nikde uvedena.
Zánikem Spolku Růžového paloučku u Újezdce na Litomyalsku nezmizel z povrchu země Růžový palouček. Péčí o něj byl pověřen Místní národní výbor v Újezdci. Toho v padesátých letech Růžový palouček příliš nezajímal. Jeho údržba byla nedostatečná, náhodně prováděna brigádnicky. K jistému zlepšení došlo po roce 1960 za předsednictví Zdenka Štancla a později ing. Jana Andrleho. Po útlumu v padesátých letech se obnovil zájem návštěvníků a jejich počet se od poloviny šedesátých let zvýšil.
Na Růžovém paloučku byla zavedena průvodcovská a údržbářská služba. Tuto činnost zastávali postupně Václav Dvořák z Cerekvice nad Loučnou, Václav Matějka z Morašic a Josef Hladík od Tří Kocourů. Velmi svědomitě o Růžový palouček pečovali manželé Bohuslav a Anna Sopouškovi z Újezdce. Svojí pílí a obětavostí při ošetřování parku se zasloužili o vynikající umístění v krajské soutěži objektů památkové péče ziskem prvního místa v roce 1981 a druhého místa v roce 1982.
Nemalý podíl na zlepšení Růžového paloučku měl ing, František Dobrkovský, dendrolog střediska památkové péče a ochrany přírody. Při svých častých návštěvách navrhoval jak zkrášlit park, například posypem pěšin okrovou drtí z Chvaletic. Ing. František Dobrkovský rovněž inicioval žádost o zařazení do seznamu významných památek a posléze o přiznání statutu kulturní památky.
Po sloučení obce Újezdec a Morašice přešla péče o Růžový palouček na Místní národní výbor v Morašicích. Ten podal dne 21. srpna 1988 žádost ministerstvu kultury o prohlášení Růžového paloučku kulturní památkou. Ministerstvo kultury svým přípisem ze dne 7. dubna 1989 oznámilo, že prohlašuje Růžový palouček u Újezdce o výměře 1,86 ha za kulturní památku, především k živé tradici, která spojuje toto místo s loučením českých exulantů v době pobělohorské a která toto místo zařadila do národního kulturního dědictví. Toto významné rozhodnutí má velký vliv na nakládání s Růžovým paloučkem a řadí ho statutárně mezi významné kulturní objekty.
Mnoho úsilí o propagaci Růžového paloučku vyvinul Václav Matějka, dlouholetý předseda Místního národního výboru v Suché Lhotě a člen výboru spolku v poválečných letech. V sedmdesátých letech připravil brožurku o Růžovém paloučku z příspěvků známých osobností kulturního života. Žádost o její vydání však byla zamítnuta. Rovněž jeho snaha uspořádat na Růžovém paloučku slavnost v roce 1985 ztroskotala. Na slavnosti měl mít projev dr.Josef Miřejovský, rodák z Litomyšle a mělo být předvedeno ochotnické divadelní představení Václava Klimenta Klicpery "Naši furianti". Přes vylepené plakáty byla slavnost rozhodnutím Okresního národního výboru ve Svitavách zrušena.
V době okupace se schůze konat nesměly. Růžový palouček byl vždy 6. července hlídán četnictvem. Pokladní kniha, pečlivě vedená pokladníkem Václavem Kozlem, však dokládá, že spolek vyvíjel činnost spojenou s údržbou a péčí o Růžový palouček i za války. Rovněž i v této době docházely spolku peněžité dary.
Významná událost byla zaznamenána v roce 1940, kdy se na Růžový palouček dostavil zástupce německých úřadů - Oberlandratu z Pardubic. Požadoval, aby pomník byl odstraněn a kov předán k válečným účelům. Přítomný jednatel spolku Bedřich Dudycha diplomaticky předestřel německému úředníkovi, že památník vyjadřuje symbol přátelství Čechů a Němců, neboť exulanti odcházeli do Německa: Jeho vysvětlení bylo přijato. Musely však být odstraněny dvě desky s Jiráskovým textem "živ buď, národe, neumírej, vláda věcí tvých k Tobě se navrátí" a další tabulka u vchodu s nápisem " Chraňte posvátné místo našich dějin".
K dalšímu ohrožení památníku došlo v roce 1943, když opět měl být pomník odstraněn. Zásluhou Jana Slupeckého z Makova, který v této záležitosti intervenoval u ministra protektorátní vlády Hrubého, byl památník zařazen mezi památky, jež měly být zachovány.