Brzy po válce začal spolek pracovat s novým elánem. Úsilí bylo upřeno především ke zbudování památníku, úpravě celého areálu a stavbě silnice od Újezdce k Růžovému paloučku a dále ke Třem Kocourům.
V soutěži na památník byl na doporučení architekta pražského hradu Josipa Plečnika vybrán návrh Aloise Meteláka. Ředitelství řemeslnické školy z Litomyšle se uvolilo navržený projekt vyhotovit. Legionářská obec poskytla na pomník měď dovezenou ze Sibiře. Původní záměr umístit památník uprostřed růžiček Antonín Tomíček zvrátil; rovněž navrhl zvýšení památníku a jeho oplocení. V této podobě byl pomník učiteli a žáky Řemeslnické školy v Litomyšli vytvořen.
Spisovatel Alois Jirásek sestavil texty na památník, jména osobností jednoty bratrské předložil profesor František Páta.
Výborová schůze za předsednictví Václava Sedláčka, jednatele Dudychy a ostatních předválečných členů výboru se konala dne 26. ledna 1921. Přítomen byl rovněž sekretář zemského správního výboru JUDr. J. Krejčí, architekt Alois Metelák a ředitel řemeslnické školy ing. Karel Preis. Celkový projekt byl odsouhlasen a projednán byl pořad slavnosti k odhalení památníku. Datum konání slavnosti bylo určeno na 19. června 1921, symbolicky k 300. výročí popravy dvaceti sedmi českých pánů na Staroměstském náměstí.
Na další výborové schůzi dne 22. dubna 1921 se výbor usnesl uspořádat slavnost k položení základního kamene pomníku. Rovněž byla schválena výstavba silnice, která by měla sloužit už při odhalení památníku.
Dne 22. května 1921 se na Růžovém paloučku sešlo na dva tisíce lidí. Byl položen základní kámen k budoucímu památníku. Do měděné schránky byla uložena historie sousedních obcí zpracovaná jednatelem spolku Bedřichem Dudychou. S projevem vystoupil bývalý pobočník Milana Rastislava Štefánika Wiliam Písecký ze Slovenska a řídící učitel Fiala z Cerekvice.
Odhalení památníku bylo pojato jako všenárodní slavnost. Na jeho přípravě se podílel výbor spolku a především jednatel Bedřich Dudycha, orgány okresního úřadu v Litomyšli a zemský správní výbor zastoupený osobou JUDr. J. Krejčího.
Velká propagace zamýšlené akce proběhla v tisku u nás i v krajanských novinách v zahraničí. Bylo pozváno mnoho význačných osobností včetně prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka. Pozvánky byly rovněž adresovány potomkům exulantů. Pro dopravu účastníků byly zajištěny mimořádné vlakové spoje a autobusy. Do slavnosti byla uskutečněna planýrka budoucí silnice, takže svému účelu posloužila.
Odhalení památníku dne 19. června 1921 bylo největší a nejvíce navštívenou akcí na Růžovém paloučku. Počet návštěvníků byl odhadován na šedesát až sedmdesát tisíc. Přijeli hosté z Ameriky, dostavilo se 126 potomků exulantů z Polska, Slezska a Ukrajiny. Zúčastnil se zástupce prezidenta republiky, delegáti vlády, poslanci a představitelé význačných spolků a institucí.
Před započetím slavnosti se konala evangelická bohoslužba. Na úvod slavnosti zazpíval pěvecký soubor Vlastimil z Litomyšle státní hymnu. Předseda spolku Václav Sedláček slavnost zahájil a uvítal hosty. Ministr zdravotnictví dr. Ladislav Procházka přečetl telegram prezidenta republiky a promluvil jménem vlády. Další proslov měl Emanuel Stanislav Sokol za zemský správní výbor. Se slavnostním projevem vystoupil spisovatel Alois Jirásek. Tento projev byl předem vytištěn a rozdáván příchozím, neboť tehdy nebylo k dispozici ozvučení. Po přednesu básně Antonína Klášterského Růže exulantů promluvil ještě jednatel spolku Bedřich Dudycha. Závěr patřil pěveckému souboru Vlastimil.
Ke zdaru slavnosti přispělo též pěkné počasí, Do příprav a pořadatelské služby se zapojili členové spolku, ale též občané okolních obcí, především z Újezdce. Úspěšný byl i finanční výsledek celé akce, výběrčími dvojicemi bylo získáno 28.000 K. Za památník bylo zaplaceno 21.000 K.
Po slavnosti pokračovala výstavba silnice. Už v roce 1884 jednalo zastupitelstvo o její stavbě, ale zahájena byla až na jaře 1921. Pozemky pro silnici byly vlastníky z Újezdce a Tří Kocourů darovány bezplatně. Stavbu řídil Václav Dostál z Újezdce. V roce 1922 byla stavba dokončena a kolaudována. V následujícím roce byla po stranách silnice vysázena alej bříz.
Na výroční valné hromadě dne 15. června 1922 byla úspěšnost slavnosti odhalení památníku zhodnocena. Ve volbách byl předsedou i nadále ustanoven Václav Sedláček z Morašic, jednatelem obětavý Bedřich Dudycha z Litomyšle, místopředsedou Rudolf Koníček z Újezdce, pokladníkem Josef Pantůček z Litomyšle, správcem Václav Dostál z Újezdce. Ve výboru byli mimo jiné Jan Slupecký z Makova, Jan Fikejz z Morašic, Ladislav Kašpar z Bučiny, František Fiala z Cerekvice a poslankyně Anna Chlebounová ze Džbánova.
V květnu roku 1923 vypsal spolek soutěž na úpravu celého prostoru Růžového paloučku. Za zpracovaný návrh byla odměna 1.000 K, za vítězný návrh 1.500 K. Vítězem se stal architekt Jan Antonín Kulišan z Prahy. Jan Kumpán a Karel Vaněk svými návrhy neuspěli. Rovněž Státní památkový úřad v Praze doporučil návrh Kulišanův. Zamítnut byl plán Spolku přátel žehu z Litomyšle zřídit na Růžovém paloučku urnový háj.
Vlastní práce sadových úprav započaly na jaře roku 1924. Bylo upraveno prostranství a vybudovány cesty a pěšiny. S ohledem na probíhající práce a výsadbu se slavnost konala v Čečetkově háji. Většinu dopravy materiálu zajišťovali rolníci z Újezdce a okolí láskou, tedy bezplatně. Kámen na štětované cesty poskytla zdarma obec Morašice z blízké skály, rovněž drť byla zdarma z okresního lomu v Budislavi a škvára z cukrovaru v Cerekvici nad Loučnou. Celé vykoupené prostranství bylo oploceno drátěným plotem.
Práce byla zadána staviteli Šilhavému z Litomyšle a dokončena v roce 1925. Výsadba pokračovala i v roce 1925. Architekt Kulišan na všechny práce dohlížel, účastnil se též výborových schůzí. Za svoji práci požadoval pouze jízdné, vše ostatní vykonával zadarmo.
Na jeho podnět byla upravena vstupní brána. V roce 1929 j i zhotovila Řemeslnická škola v Litomyšli. Stálé problémy byly s úhradou nákladů spojených s úpravou. Vlastní prostředky nestačily. Rolnická záložna v Bučině poskytla spolku půjčku ve výši 20.000 K. Žádosti o finanční podporu památkovému úřadu v Praze i ministerstva školství, veřejných práci i obchodu nebyly vyslyšeny. Tak příjmy spolek získával především z darů občanů a institucí.
Zajímavé je sdělení ze schůze dne 12. června 1926 o tom, že pokladnička na Růžovém paloučku byla vyloupena. K dalšímu poškození a vyloupení pokladny došlo v roce 1927. Pokladní kniha z těchto let a následujících dokládá výplatu odměny za střežení a údržbu pro hlídače.
