Dámy a pánové, přátelé Růžového paloučku,


Je mi ctí, že vás mohu oslovit a že jste mne na dnešní slavnost pozvali. Zdravím vás jménem Učené společnosti České republiky a jménem Akademie věd České republiky. Toto shromáždění je každoročně věnováno vzpomínce na smutnou událost našich dějin, na odchod českých vzdělanců ze Země. Dovolte mi, abych se zamyslel nad touto událostí v širších souvislostech, a sice abych vzpomněl na další vlny emigrace Čechů, které nás, jak se zdá, provázejí stále a stále. Tyto vlny emigrace nás hodně poškodily.


Nedávno se mi dostala do ruky kniha Karla Klostermanna "Za štěstím". Líčí život prostých exulantů ze Šumavy ve Vídni v 19. století. Je úžasné, jak moderní román to je. Osudy exulantů se opakují, štěstí se někdy dostaví, někdy ne, ale stesk po vlasti zpravidla zůstává. Klostermannovi se podařila hluboká analýza problematiky emigrace, která má obecnou platnost. Na rozdíl od pobělohorských exulantů, kteří odcházeli za svobodným vyznáváním víry, tito lidé odcházeli za lepšími životními podmínkami.


Hrdinská opuštění Vlasti se týkala válek. Vytvoření legií v první světové válce a touha bojovat proti nacismu za druhé světové války. Ostudné vlny emigrace se pojí k letům 1948 a 1968. Exulanti z těchto let museli doslova utíkat, protože totalitní moc jim v tom bránila vší mocí včetně střelby. Tím se tyto vlny emigrace odlišují od těch předchozích, kdy lidé byli spíše vyháněni.


Já jsem přírodovědec a tak se zaměřím zejména na ztráty, které naše společnost utrpěla odchodem vědců. Mě osobně se nejvíce dotkla vlna emigrace mnoha mých kolegů v roce a po roce 1968. Ztratili jsme tenkrát skvělé odborníky, kteří se v zahraničí proslavili a k češství se vždy hlásili. Mnozí z nich se angažovali v již existující československé Společnosti pro vědy a umění, založené v USA v roce 1958 jako reakce na nástup nesvobody v roce 1948. Tato společnost byla vystavěna na mottu:


"My ve svobodném světě musíme udržet živou souvislost s pokladem naší křesťanské a evropské vzdělanosti, po věky budované. Máme svatou povinnost vytvářet hodnoty mravní, vědecké a umělecké tak trvalého rázu, aby jednou mohly vzkřísit svobodnou kulturu, až zase bude Československo politicky svobodné. Je povinností budovat jeden z mostů, který přetrvá třebas i životy stavitelů a jenž spojí svobodné generace minulosti, přítomnosti a budoucnosti přes propast, kterou mezi nimi rozevírá dnešní nesvoboda."


Všimněme si, prosím, že v tomto prohlášení čeští a slovenští exulanti dávají na první místo mravní hodnoty. Ty dával pro budování nové společnosti na první místo i zakladatel našeho státu T.G. Masaryk. Dnes žijeme už ve svobodném světě. Naplnilo se ale toto přání, vlastně spíše imperativ, aby naše společnost byla společností založenou na morálce? Myslím, že ne! Naše Země je v permanentní politické krizi, politické strany nám neslouží ale spíše nás využívají, Václavem Havlem zmiňovaný mafiánský kapitalismus se nepodařilo zkrotit. I proto je tak důležité připomínat si čím naše Země prošla. Společnost, která se nepoučí ze své historie, bude chyby minulosti opakovat! V roce 1989 jsme věděli co chceme a i jak toho dosáhnout. Měli jsme jasně definovaného protivníka - totalitu. Dnes ale nemáme protivníka, jakou byla totalita, proti kterému bychom se postavili. My jsme sami sobě protivníky. Jenom my sami můžeme současnou agónii změnit.