Růžový palouček 4. 7. 2021 - projev br. Ing. Františka Bobka
Vážené dámy, vážení pánové, sestry, bratři,
když kdykoliv v minulosti opouštěli naši předci nedobrovolně svoji zemi, byla to vždy tragédie. Tragédie osobní a tragédie společenská. Navíc se mnohdy jednalo o velikány, kteří citelně chyběli a chybí i dnes. Možná právě proto naši legionáři před sto lety darovali českým vlastencům měděné pláty ke zhotovení památníku osobností, jež byly nuceny opustit rodnou zemi v dávných časech. A je úplně jedno, zda loučení exulantů na Růžovém paloučku je pouze romantickou legendou či má reálný základ. Legionáři si bytostně uvědomovali, co je to vlast, neboť mnozí z nich pobývali v zahraničí již od roku 1914 také nedobrovolně. Přitom na svoji zemi stokrát, či tisíckrát pomysleli, když bojovali s nepřítelem.
Již při položení základního kamene památníku 25. května 1921 se osobně zúčastnil a pronesl svůj projev pobočník generála Milana Rastislava Štefánika bratr Viliam Písecký, který se slavnosti na Růžovém paloučku účastnil i v roce 1923. V roce 1927 na Růžovém paloučku Jednota československé obce legionářské Litomyšl spolupořádala slavnost k desátému výročí bitvy u Zborova. V roce 1929 zde pronesl slavnostní projev československý legionář, voják a spisovatel brigádní generál Rudolf Medek, rodák z Hradce Králové, který se mimo jiné zúčastnil také bitvy u Zborova a doprovázel Tomáše Garrigue Masaryka při pobytu v Rusku.