O pravdě se často mluví, ale chci vyjádřit určité upřesnění. Nejde o pravdu ledajakou či libovolnou, nýbrž ve smyslu Mistra Jana Husa o pravdu podle Bible. Však na kostnickém koncilu žádal, aby mu uváděli argumenty z Bible. Je to pravda Boží, pravda Páně, která má široký dosah pro všechny oblasti života. Jejím obsahem je z Bible Desatero Božích přikázání, zákon Páně, kázání i příklad Ježíšův. Je to pravda vysvobozující, podle Ježíšových slov: Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. Je to pravda nenásilná a přece duchovně mocná, potvrzovaná mocí Božího Ducha. Podmaňuje si lidi ne vnějším násilím, nýbrž svou vlastní vahou a přesvědčivostí. Hus říkal: „Pravda páně vítězí“ a dodnes slova "pravda vítězí" znějí z prezidentské vlajky nad Pražským hradem.
Proto se učíme žít v pravdě, vystříhat se lží, ale také polopravd, podvodů, lstí a klamů. Máme vidět a říkat věci pravdivě tak, jaké jsou, ale také směřovat k tomu, co platí jako morální příkaz, úkol a poslání.
Hus řekl, že máme pravdu hledat, to znamená, že se nemáme sebespokojeně a samolibě uzavřít do sebe a do svého myšlení. Máme pravdu slyšet právě slyšením Božího slova z Bible. Máme se pravdě učit, to znamená vzdělávat se v ní a vůbec se vzdělávat, číst, hovořit s druhými. Máme pravdu milovat a tedy nemilovat peníze. Peníze máme spravovat a hospodařit s nimi, ale nemáme je milovat. Máme pravit pravdu, říkat ji nahlas, máme pravdu držet, aby nebyla pošlapána, máme pravdu bránit až do smrti. Hus říká – neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné. Právě ta smrt duše, to je to zlé, takové ponížení člověka uvnitř, poškození, znehodnocení lidského nitra. Z toho tě vysvobodí pravda.
Jan Amos Komenský na to navázal, když v Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské odkazuje národu, nejen církvi, na prvním místě lásku k pravdě Boží čisté, kterou nám před jinými národy prvé službou M. Husa našeho ukazovati začal Pán. Úctou k pravdě myslíme to, co Komenský říká slovy o horlivé žádosti ke vždy plnějšímu a jasnějšímu vyrozumívání Boží pravdy.
Podle Bible je předním přikázáním láska k Bohu a s ním je spjato přikázání lásky k bližnímu. Tak je úcta k pravdě spojena s úkolem milovat bližního jako sebe samého. Co přeji sobě, mám přát také druhému. Co dopřávám sobě, mám dopřávat také bližnímu. Z toho vzchází tolerance mezi lidmi, snášenlivost. Snášet druhého člověka. Třeba v manželství, že se manželé vzájemně tolerantně snášejí po celý život, snášenlivost ve vztahu k dětem a zase k rodičům a k prarodičům. Snášenlivost vůči sousedům v našem okolí. A jak to bude s jinými lidmi? Co nově příchozí, noví lidé, cizí lidé? Přistěhovalci a bezdomovci, jak k nim osvědčíme snášenlivost, přátelství a toleranci? Jsou to velké úkoly. Jsme svědky velké nesnášenlivosti mezi národy a rasami. Vzpomeňte na hrůzy války v Bosně a na masové hroby. Mysleli jsme, že masové hroby patří do druhé světové války a je to tu znova! Máme se učit toleranci vůči lidem jiného jazyka, jiných zvyklostí, jiné barvy pleti!
Ta pravda je pravda Kristova a on byl otevřen pro všechny lidi. Vždyť jak různí byli jeho učedníci. Je to velká tradice myšlení o pravdě od Husa přes Komenského k Havlíčkovi, Masarykovi, k filozofu Patočkovi, který řekl, že tématem českého myšlení je téma pravdy. Kristus je vykupitelem všech lidí a upomíná všechny na společný původ v Bohu Stvořiteli, že všichni lidé byli stvořeni k obrazu Božímu. Poznávat pravdu Kristovu znamená poznávat jeho snášenlivost. Nejen, že byl tolerantní, ale sám sebe obětoval za druhé lidi blízké i vzdálené.
Už téměř sedm let pracujeme na demokratické společnosti u nás. Potřebujeme tolerantní myšlení, přátelské, vstřícné a přejné. Mít úctu k pravdě znamená být tolerantní vůči bližním, být otevřen k rozhovoru a spolupráci pro dobro všech, to je smysl demokracie. Dbejme na to, žijme pravdivě, tvořme společnost svobodnou a tolerantní pro všechny, pro radost našich dětí a vnoučat.
Pan Jan Čapek během svého projevu použil několik Masarykových citátů, které pochází z knihy Emila Ludwiga Duch a čin - Rozmluvy s Masarykem (Praha 1935):
Demokracie není panování, nýbrž správa. Demokracie není jenom politika, nýbrž názor na svět, na život, podle něhož každý občan jako osobnost respektuje osobnost svých spoluobčanů. Demokracie znamená spravedlnost. (s. 199)
Demokracie se může definovat rozmanitě, já sám jsem podal definicí několik: hlavní věc pro demokracii je veřejnost – žádné tajnůstkářství - otevřenost, poctivost vůči příteli i nepříteli. V demokracii musí být každý státní občan, respektive volič, zpraven o všech veřejných věcech, musí se o ně zajímat. Odsud význam parlamentu a tisku pro demokracii. (s. 200)
Humánní politika vyžaduje také mít trpělivost, protože ve veřejném životě demokratické republiky je mnoho hlav, a z nich přece jich víc dobře myslí. Opravdová tolerance je ctností demokracie. Dřív jsem často říkával: nelhat a nekrást. Teď k tomu připojuji třetí: mít kuráž! (s. 211)
Demokracie neznamená politickou indolenci, lajdáctví, opatrnictví, lhostejnost, strach. Demokracie je oprávnění k osobní iniciativě, která se nedá klamat politickou anarchií politických bláznů a slabochů – politiku rozumnou a poctivou! Není v politice jiného prostředku dostat se dál, než rozum a čestnost. (s. 213)