Růžový palouček 7. 7. 2013 - projev Prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc.
Dámy a pánové, přátelé Růžového paloučku,
Je mi ctí, že vás mohu oslovit a že jste mne na dnešní slavnost pozvali. Zdravím vás jménem Učené společnosti České republiky a jménem Akademie věd České republiky. Toto shromáždění je každoročně věnováno vzpomínce na smutnou událost našich dějin, na odchod českých vzdělanců ze Země. Dovolte mi, abych se zamyslel nad touto událostí v širších souvislostech, a sice abych vzpomněl na další vlny emigrace Čechů, které nás, jak se zdá, provázejí stále a stále. Tyto vlny emigrace nás hodně poškodily.
Nedávno se mi dostala do ruky kniha Karla Klostermanna "Za štěstím". Líčí život prostých exulantů ze Šumavy ve Vídni v 19. století. Je úžasné, jak moderní román to je. Osudy exulantů se opakují, štěstí se někdy dostaví, někdy ne, ale stesk po vlasti zpravidla zůstává. Klostermannovi se podařila hluboká analýza problematiky emigrace, která má obecnou platnost. Na rozdíl od pobělohorských exulantů, kteří odcházeli za svobodným vyznáváním víry, tito lidé odcházeli za lepšími životními podmínkami.