Milí krajané a přátelé!


Kraj kolem nás ve svátečném tichu, požehnaný, utěšený. V klidu a míru byly zdělány širé jeho lány, v klidu a míru bude sklizena jejich ouroda. Radostně se rozhlížíme v blaživém vědomí, že ten náš kraj je volný, zbavený cizí, nepřátelské správy a vlády. Tak dnes.  
Ale teď tři sta let ležel tu po všem jako po všech našich vlastech těžký, dusný stín smutku, starosti i strachu z kruté, habsburské vlády chystající našemu národu ránu smrtelnou. Toho žalu a těžkých protivenství svědkem byl také tento idylický koutek, u něhož jsme se dnes sešli, byl svědkem jednoho z žalostných výjevů naší pobělohorské tragédie. Čeští bratři na Litomyšlsku musili tak jako všude jinde pro víru opustit svůj rodný milovaný kraj, a tu, v těchto místech se s ním rozloučili, tu vykonávali svou poslední pobožnost.