Milí přátelé,
Růžový palouček je opředen mnoha pověstmi: vypráví se, že byl ztrestán každý, kdo se jeho půdy či růží dotkl chtivou rukou; vypráví se, že byl útočištěm mnichů z nedalekého kláštera za husitských válek; tradovalo se, že to bylo místo pohanského kultu, které středověk učinil místem křesťanské víry. Je tu prý kdesi ukryt i zlatý kalich našich předků vzdorujících rekatolizaci a určitě všichni znáte tradici, která růžový palouček spojuje s českými exulanty.. Právě tato legenda o loučení se s vlastí činí toto místo symbolem.
Růžový palouček je symbolem hrdým a hořkým zároveň.
Hrdým, protože navazuje na skvělou etapu v našich dějinách. Etapu poklidného soužití mezi katolíky a evangelíky bez upalování a vzájemného zabíjení, na etapu náboženské tolerance, jaká v té době jinde v Evropě neměla obdobu.
Je zároveň symbolem hořkým, protože je legendou spjat s koncem této etapy. Je totiž znamením Ecclesiae Triumphans, Církve vítězící a vyhánějící nejlepší syny a dcera této země z jejich domoviny jen proto, že byli jen jiného způsobu víry.
V tomto smyslu je toto místo výzvou k tomu, abychom toleranci hájili, neboť tolerance je vždy někomu solí v očích, zejména pak těm, kdo jsou zaslepeni jen jednou a jedinou ideou.
A s tímto prvním symbolickým významem tohoto cípku naší země těsně souvisí druhý:
Růžový palouček je zároveň symbolem vzácné lidské věrnosti sobě samému, je symbolem lásky ke svobodě ducha a svědomí, symbolem ušlechtilého srdce, které neobrací plášť a mísa čočovice mu není nejvyšším blahem.
I tento druhý symbolický význam je zvláště aktuální pro naší dobu, ženoucí se za materiální hojností a nemající kdy na otázky svědomí. Poselství Růžového paloučku, chceme-li mu takto naslouchat, náhle přerůstá daleko nad bájí o exulantech. Nabývá podivně aktuálních tónů, protože toto místo je spjato s vyšším mravním rozměrem, o němž někteří naši současníci občas tak neradi jen slyší.
Růžový palouček je ale ještě symbolem něčeho jiného: Je symbolem naslouchání a imaginace lidí z tohoto kraje a této země, připomínkou těch, kteří vycítili podivnou atmosféru toho místa a spojili ho s věncem krásných pověstí a legend rázu až eticko filosofického.
Není snad jiného místa, na němž by se více hodilo připomenout, že ve středověku byla růže symbolem tajemství a byla-li zavěšena nad stůl pak to znamenalo, že vše, co bude pod růží rokováno, má zůstat tajemstvím. Snad nám růže, které tu rostou, chtějí naznačit, že nemáme pátrat po tajemstvích legend z minulosti tohoto místa. A tak tedy po nich nepátrejme a spokojme se poselstvím Růžového paloučku pro dnešek i zítřek.
Děkuji Vám, přátelům Růžového paloučku, že jste nezapomněli na symbolickou hodnotu tohoto místa a že věrni tradici chráníte jeho nostalgickou krásu. Vaše péče o Růžový palouček i dnešní setkání je podle mého soudu i kusem optimistické zvěsti – že totiž v tomto národě není vše redukováno jen na pragmatismus a přízemní prakticismus, že stále ještě žije neuvědomované porozumění pro mýtus a poselství šeptá krajinou.
Dámy a pánové, básník nás nabádá, abychom nezapomínali jak důležitá je růže. A já k tomu dodávám, že jsem potěšen tím, že památkou našeho národe nemusí být dílo z kovu a kamene…..