Vážení přátelé, děkuji vám za pozvání na Růžový palouček, vážím si toho.

Přicházím jako poutník, jako kající poutník. Vysvětlím to. Pocházím z Čermné od Lanškrouna, která se před časem z náboženské nesnášenlivosti rozdělila na Horní Čermnou – evangelickou a na Dolní – katolickou. Narodil jsem se už v té Dolní. Přes padesát let se rozdělením křesťanů trápím. 

Naše rodiče by ani ve snu nenapadlo nás vyměnit nebo nás opustit. Bůh se nikdy se svou nevěstou – Izraelem – nerozvedl. Rozvod mezi manželi je tragédií, která silně poškodí děti. Ohrožuje-li jeden manžel druhého, je rozvod nezbytný, ale následky jsou děsivé. I společenství křesťanů se rozvádí. Už máme okolo 400 církví.

My, potomci rozvedených církví, trpíme podobně jako děti rodičů odloučených od lože a stolu. Mnozí toužíme po vzájemném přiblížení a novém “sňatku”. (Někteří jsou lhostejní, jiní zatrpkli v přesvědčení, že jen druhá strana udělala chybu.)

Aby se rozvedení manželé znovu sešli, potřebují vyslechnout jeden druhého, najít chyby, kterých se dopustili a poučit se z nich – aby k sobě našli cestu a mohli spolu žít v lepším vztahu než před rozchodem.

Přiznáváme, že ani jako jedinci ani jako církev nežijeme úplně podle Ježíšových představ. Jsme si vědomi, že se k tomu teprve blížíme, ale naše budoucnost je – pokud chceme poslouchat Pána Ježíše – ve sjednocení. 

I římský biskup František přiznává, že je hříšník.

Vážený pane předsedo, vážení vzácní hosté, dámy a pánové,


když jsem od organizátorů dnešního slavnostního odpoledne dostal žádost, abych zde promluvil, tak mi to nedalo, abych se podrobněji podíval na historii spojenou s Růžovým paloučkem. Něco jsme se učili ve škole, občas jsem sem přijel jako turista, ale na této slavnosti jsem poprvé. Tak se mi dostalo do ruky velice krásné dílo pana doktora Milana Skřivánka, archiváře a historika, který celou historii Růžového paloučku sepsal fantastickým způsobem a vydal ji v Litomyšli v roce 2011. V publikaci píše o proměnách historického vědomí a v odkazech uvádí 304 prostudovaných pramenů. Vřele proto doporučuji každému, aby si - až bude mít trochu volného času - tento skvělý spis opatřil, a tak se dozvěděl, jaká je skutečná historie Růžového paloučku. Sám jsem si uvědomil, že tradice Paloučku je nejspíš dílem našeho slavného génia Járy Cimrmana. Vznikla totiž z legend, které si navzájem protiřečí, a touto klikatou cestou se vinul i smysl slavností Růžového paloučku. Přesto se domnívám, že slavnosti na Růžovém paloučku mají budoucnost, jak bych se chtěl zmínit ve svém příspěvku.

Vážení přátelé Růžového paloučku, dámy a pánové, vzácní hosté!


Jsem ráda, že jsem letos mohla na Vaši tradiční slavnost zavítat. Nejsem na Růžovém paloučku poprvé. Navštívili jsme jej již dříve na kolech s vnuky a posléze i s přáteli a vždy se nám tu líbilo. Vážím si toho, že jste po roce 1989 obnovili tradici shromáždění na Růžovém paloučku. Jsem přesvědčena, že naši budoucnost musíme stavět na všem dobrém, co budovali naši předkové, na jejich uštěchtilých ideálech a věrnosti těmto ideálům. A letos si připomínáme výročí, která nás k uvědomění si této části naší minulosti přímo vybízejí.

Krize a naděje


Naše situace


Když jsem se narodil, patřila k nějaké církvi naprostá většina Čechů. Dnes je to přes deset procent. Nejde o to, že by lidé vědomě vystoupili. Většina křesťanů v složité době neuměla předat svou víru další generaci nebo ji neuměla uchovat po přechodu z venkova do města. Těžko jim to vyčítat, protože vědomě vyjádřit svou víru dřív křesťané nepotřebovali. K tomu, aby někdo byl křesťanem stačilo, že neměl pádný důvod z církve vystoupit. Dnes je to jinak. Člověk musí mít velmi vážný důvod k tomu, aby se stal křesťanem nebo aby jím zůstal a křesťansky vychovával své děti. To je viditelný projev proměny a s ní spojené krize. Proč k tomu došlo?

Vážení přátelé, milé sestry a milí bratři v Kristu.


Nejprve mi dovolte, abych Vám pro tuto chvíli na Růžovém paloučku prečetl z Písma svatého čtení, které je do jisté míry určitým předvojem letošního přemýšlení nad Mistrem Janem:


  1. Petrův 4, 12-19
    Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás prišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ješte více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je kresťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. Prišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hríšný? A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré.Amen

 Moji milí,

připomínáme si letos 600 let od smrti Mistra Jana Husa. 600 let, pravda, je to číslovka velmi výrazná a ve své podstatě velmi težko definovatelná. 600 let totiž vyjadřuje nejen časovou vzdálenst od 6. července L. P. 1415, ale také zahrnuje všechny děje, které se odehrály poté...