Brzy po válce začal spolek pracovat s novým elánem. Úsilí bylo upřeno především ke zbudování památníku, úpravě celého areálu a stavbě silnice od Újezdce k Růžovému paloučku a dále ke Třem Kocourům.
V soutěži na památník byl na doporučení architekta pražského hradu Josipa Plečnika vybrán návrh Aloise Meteláka. Ředitelství řemeslnické školy z Litomyšle se uvolilo navržený projekt vyhotovit. Legionářská obec poskytla na pomník měď dovezenou ze Sibiře. Původní záměr umístit památník uprostřed růžiček Antonín Tomíček zvrátil; rovněž navrhl zvýšení památníku a jeho oplocení. V této podobě byl pomník učiteli a žáky Řemeslnické školy v Litomyšli vytvořen.


Spisovatel Alois Jirásek sestavil texty na památník, jména osobností jednoty bratrské předložil profesor František Páta.

Výborová schůze za předsednictví Václava Sedláčka, jednatele Dudychy a ostatních předválečných členů výboru se konala dne 26. ledna 1921. Přítomen byl rovněž sekretář zemského správního výboru JUDr. J. Krejčí, architekt Alois Metelák a ředitel řemeslnické školy ing. Karel Preis. Celkový projekt byl odsouhlasen a projednán byl pořad slavnosti k odhalení památníku. Datum konání slavnosti bylo určeno na 19. června 1921, symbolicky k 300. výročí popravy dvaceti sedmi českých pánů na Staroměstském náměstí.

V době okupace se schůze konat nesměly. Růžový palouček byl vždy 6. července hlídán četnictvem. Pokladní kniha, pečlivě vedená pokladníkem Václavem Kozlem, však dokládá, že spolek vyvíjel činnost spojenou s údržbou a péčí o Růžový palouček i za války. Rovněž i v této době docházely spolku peněžité dary.

Významná událost byla zaznamenána v roce 1940, kdy se na Růžový palouček dostavil zástupce německých úřadů - Oberlandratu z Pardubic. Požadoval, aby pomník byl odstraněn a kov předán k válečným účelům. Přítomný jednatel spolku Bedřich Dudycha diplomaticky předestřel německému úředníkovi, že památník vyjadřuje symbol přátelství Čechů a Němců, neboť exulanti odcházeli do Německa: Jeho vysvětlení bylo přijato. Musely však být odstraněny dvě desky s Jiráskovým textem "živ buď, národe, neumírej, vláda věcí tvých k Tobě se navrátí" a další tabulka u vchodu s nápisem " Chraňte posvátné místo našich dějin".

Revoluční přeměny po listopadu 1989 uvolnily prostor pro volné sdružování občanů. Z podnětu Václava Matějky ze Suché Lhoty se sešlo dne 13. července 1990 na Rychtě v Morašicích asi třicet občanů z okolí, aby obnovili spolek Růžového paloučku.

Výsledkem tohoto shromáždění bylo založení Spolku přátel Růžového paloučku se sídlem v Újezdci. Na této první schůzi byl zvolen výbor a funkcionáři. Předsedou se stal Jan Dostál z Morašic, místopředsedou František Krejčí z Morašic, jednatelem Václav Matějka ze Suché Lhoty a pokladníkem Hana Dostálová z Újezdce. Na této schůzi byly rovněž schváleny stanovy spolku, které byly registrovány Ministerstvem vnitra České republiky dne 10. září 1990. Ve stanovách se spolek přihlašuje ke tradicím svých předchůdců, a to Spolku pro získání Růžového paloučku veřejnosti, založeného v roce 1903 , a Spolku Růžového paloučku u Újezdce na Litomyšlsku, který byl rozpuštěn počátkem padesátých let.

Zájem veřejnosti o toto významné místo byl pobídkou k novému úsilí i v počínajícím dvacátém století. Významným mezníkem se stal tábor lidu na Růžovém paloučku v neděli 21. září 1902. Sešlo se tehdy na 2.500 účastníků a průběh byl bouřlivý. Na jeho přípravě se podílel poslanec František Dostál z Morašic, tajemník okresního výboru Jan Novák, Václav Sedláček a Jan Fikejz z Morašic, Josef Andrle, Jan Dostál, Jan Koníček a Josef Čermák z Újezdce, František Rovenský z Kamenných Sedlišť, Maxmilián Novotný z Cerekvice a další. Jmenovaní měli v průběhu roku 1902 a 1903 několik důvěrných schůzek, zaměřených na zakoupení Růžového paloučku a založení spolku pro tento účel.


Poslanec František Dostál zaslal okresnímu výboru v Litomyšli žádost o souhlas ustavit spolek pro získání Růžového paloučku veřejnosti datovanou 16. března 1903. Podání příznivě vyřídil okresní výbor na své schůzi dne 19. března 1903 - číslo podací 330: 
Schůze k zakoupení pozemku s Růžovým paloučkem dne 5. dubna 1903 v zasedací místnosti okresního zastupitelstva v Litomyšli za účasti 16 zástupců obcí a okresu i učinila tato usnesení jednomyslná: zakoupení Růžového paloučku a odevzdání jeho nejširší veřejnosti budiž provedeno. K účelu tomu budiž zřízen spolek a návrh stanov tohoto spolku budiž dožádán výbor okresní. 
Dne 7. června 1903 byl návrh stanov dvanácti zástupcům českých obcí přednesen a výnosem c. k. místodržitelství ze dne 27. června 1903 byl schválen statut spolku pod názvem "Spolek pro získání Růžového paloučku u Oujezdce veřejnosti se sídlem v Litomyšli". Současně bylo vydáno prohlášení k občanstvu, aby přistupovalo za členy.

Na Litomyšlsku mezi obcemi Újezdcem a Morašicemi leží uprostřed polí Růžový palouček, malé čtverhranné místo, měřící asi 340 čtverečných metrů. obklopené upraveným parkem. Je porostlý zvláštním druhem botanické růže, nazývané Rosa gallica, růže galská (někdy také růže paloučková nebo růže stepní), které se údajné nikde jinde nedaří. Kdysi zde býval kolem dokola les a Růžový palouček byl v něm výslunnou mýtinou. Les postupně ustoupil polím, ale palouček zůstal nezměněn a uchoval se až po naše dny. Je to tedy skutečná rarita, krásná a tajemná. Není divu, že se kolem ní vytvořila řada pověstí. K ním se již od první poloviny minulého století připojilo množství literatury, odborné i beletristické, která se zabývá tradicí Růžového paloučku, rozmanitě ji vysvětluje, rozvíjí a doplňuje. Tuto literaturu až do roku 1921 zaregistroval ve svém spisku „O Růžovém paloučku na Litomyšlsku" profesor František Páta, který se v druhé světové válce stal oběti nacismu. V nejnovější době (1989) problematiku Růžového paloučku podrobně a vědecky zpracovala historička Jiřina Jandová v stejnojmenné studii. Kniha bude v dohledné době vydána tiskem; vycházíme z ní v této úvodní stati.

Strana 2 z 2