Dobré odpoledne, vážené dámy, vážení pánové,

nejprve bych chtěla poděkovat Spolku přátel Růžového paloučku a panu jednateli Krejčímu za možnost vystoupit a představit vám Růžový palouček po jeho architektonické a umělecké stránce.

Toto mimořádné místo je pro mě velmi důležité a mám k němu osobní vztah. Před třemi lety jsem se zde vdávala a také jsem se mu s kolegy podrobně věnovala v Litomyšlském architektonickém manuálu, což je projekt Městské galerie Litomyšl mapující architekturu a umění ve veřejném prostoru v Litomyšli a jejím blízkém okolí.

Na začátek bych ráda připomněla podobu tohoto místa před jeho zásadními úpravami. Růžový palouček prodělal v roce 1909 první větší krajinné úpravy, kdy byl poprvé oplocen, doplněn o nové stromy a kamenný kříž, který sem byl osazen v roce 1870, byl přemístěn ke kapličce v Újezdci. Už v roce 1909 fungoval Spolek pro získání Růžového paloučku veřejnosti, jehož jednatelem byl Bedřich Dudycha, významná osobnost kulturního dění v Litomyšli a profesor na řemeslnické škole. Od počátku bylo cílem tohoto spolku zbudovat k pětistému výročí upálení Mistra Jana Husa v roce 1915 jeho pomník na Růžovém paloučku podobně jako třeba v Praze na Staroměstském náměstí. Kvůli válečným událostem od tohoto záměru však sešlo a přípravy na stavbu pomníku se obnovily až po vzniku Československa s tím, že se bude jednat o památník českým bratřím.

Bedřich Dudycha měl na počátku 20. let v řemeslnické škole nového kolegu, mladého architekta Aloise Meteláka, který byl podle mého názoru přímo osloven Dudychou, aby vypracoval projekt na památník. Metelák vypracoval celkem tři návrhy a za konzultací svého učitele z Uměleckoprůmyslové školy v Praze Josipa Plečnika byla vybrána třetí varianta. Při tvorbě zmíněného manuálu se nám dostal do rukou poměrně vzácný výkres, na kterém jsou zachyceny komentáře Josipa Plečnika k původnímu návrhu. Na něm můžeme pozorovat, že původní pylon měl mít kruhový půdorys a v horní části byl namísto zlacené zeměkoule jakýsi maskaron. Plečnik mimo jiné také navrhl, aby byl maskaron pozlacený. Dodal k tomu, že „zlato vydrží sto let aspoň nejmíň“. To je dnes poměrně příhodné, protože sto let opravdu vydrželo.

Alois Metelák byl rodák z nedalekých Martinic u Proseče a studoval nejprve malířství na Uměleckoprůmyslové škole a až poté přešel do ateliéru Josipa Plečnika. Plečnik byl původem slovinský architekt a přítel známého architekta Jana Kotěry, kterého možná znáte jako autora úprav Pražského hradu nebo také autora kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze. I on se zasloužil o dnešní podobu památníku.Duchovním autorem památníku byl zmíněný Bedřich Dudycha, tehdejší jednatel a duše spolku a jeden z jeho nejhorlivějších členů. Zhotovení památníku podle Metelákova návrhu se poté ujali žáci řemeslnické školy. 

Památník můžeme pomyslně rozdělit na čtyři zóny. Nahoře vidíme zlacenou zeměkouli obepnutou pásem s postavami. Podle Dudychových vlastních slov má tato zeměkoule symbolizovat „světový význam bratrství a světem bloudící vyhnance, české bratry, jejichž zásady přinesly prospěch celému světu“. Hlavici sloupu pokrývají výjevy s českými bratry, které zachycují různé polohy jejich působení, jsou zobrazeni jako učitelé či kazatelé. Středovou část pokrývají destičky se symboly, kterých je skutečně mnoho. Mezi nejdůležitější patří ty, které jsou situovány en face při příchodu k pomníku. Naleznete zde loď, symbol vyhnanství, putování, ale také života jako plavby. „Řídíme-li se v životě bratrskými zásadami, neztroskotáme, ale doplujeme do přístavu.“ Dále zde naleznete učitele s dětmi, který připomíná, že bratří kladli na vzdělání, výchovu a školu obecně. Ve spodní části jsou poté texty a jména předních představitelů Jednoty bratrské a také exulantů z Litomyšlska, které vybral František Páta, litomyšlský rodák a historik. Na památníku nechybí ani údaje o jeho vzniku, autorství a další.

V přední části památníku nalezneme slova Aloise Jiráska: „Z jejich slzí růže vzkvetly, památka silné víry, věrné lásky v hrůzách vyhnanství žehnající. Živ buď národe, neumírej. Vláda věcí tvých se k tobě zase navrátí, ó lide český.“ Právě tato dvě poslední zvolání se stala problematickými v době okupace a tyto desky musely být nakrátko odejmuty.
Pro zajímavost také zmíním, že ohledně umístění památníku panovala debata. Sám autor Alois Metelák chtěl památník umístit uprostřed Růžového paloučku, ale především Antonín Tomíček ho přesvědčil, že bude lepší umístit ho před palouček jako symbolický mezník, symbol pro minulost a budoucnost.

Slavnostní odhalení pomníku se konalo 19. června 1921. Ve stejný den byl odhalený také pomník Jana Amose Komenského v Litomyšli, který vznikl rovněž podle návrhu Aloise Meteláka a byl také zhotovený žáky řemeslnické školy. Spolek vypsal v roce 1923 veřejnou architektonickou soutěž, do které se přihlásili tři zahradní architekti. Zvolený byl projekt Jana Antonína Kulišana, který vytvořil osově symetrický geometrický obrazec s výsadbou především lip a také červených buků, které na Růžovém paloučku převažují dodnes.

 

Mgr. Anna Waisserová, vědecká pracovnice Univerzity Palackého v Olomouci a odborná garantka projektu Litomyšlský architektonický manuál